příště mi připomeňte ať neslibuji. není čas. fotky budou.
časem. omlouvám se.
tady pár postřehů z tohoto týdne.
- never say never. because that never can easily turn into always. snd
sometimes even into forever.
- klidně mě ukamenujte, ale kolekce Sonia Rykiel pro HM? ne, ani originalita
ani adekvátní cena za kvalitu. a ty boty jsou lacinost sama. zato za reklamu
můžu dát deset bodů. (chodících reklam je už i v Číně milion.)
- kolekce The Blues je levná a pěkná. hlavně džíny.
- nenávidím nekončící déšť. potřebuju k životu sluníčko.
- F2010RTW Lanvin je něco co si vyvěsim na zeď <3
- miluju multifunkční sukně z kterých může být top i šaty.
.. and Emily? that's all.
jak už jsem zmiňovala, kalhoty koupené v Thajsku se pmalu ale jistě
řadí mezi můj nejoblíbenější kousek letošního jara. myslím, že na
fotkách je uvidíte ještě hodně často. zvykejte si!
finálně oznamuju, že fotky z Thajska skutečně až o víkendu.
bohužel. když jsem viděla to množství.. a navíc polovina je v notebooku
mámy. budu to muset zorganizovat, protřídit a zmenšit hlavně. ale ukážu
vám je, nebojte.
27. pro mě není nejšťastnější datum. nechci psát proč, protože
kromě mojí rodiny to vlastně ani nikdo moc neví, i když nadpis i texty
u fotek asi napoví. rok od roku je to lepší a lepší, přesto mám dnes
nepopsatelnou náladu, do ničeho se mi nechce a mám zmatek
i v myšlenkách.
new dress from Thailand, new flats
from GUESS, jewellery H&M
vstala jsem poměrně brzo (psychický budík?) a takže jsem si stihla zajít
do minikavárny v ulici, abych si alespoň mohla s někým povídat. je tam
jediná anglicky mluvící, hrozně milá mladá holka za pultem. neznám její
jméno, ona moje asi taky ne, ale kdykoliv přijdu, tak nadšeně mává rukou a
ještě nadšeněji si se mnou povídá. málokdy se vydám ven takhle sama tady
v Šanghaji, zatím to pořád není „moje“ město tak jako byla Praha, kde
jsem si nikdy nepřipadala tak hloupě když jsem sama seděla na Žofíně nebo
u růží
. tady jsem nejistá, trochu se i bojím (kdo by tu reagoval na případné
„pomoc“ nebo „help“ opravdu nevím) a hlavně zatím nemám
svoje místečka.
oblíkla jsem se v rychlosti, v podstatě jsem popadla to co mi leželo na
vrchu hromad – nové věci z Thajska – moc neřešila doplňky ani
sladěnost a nenamalovaná vyběhla přes areál, do uličky a do již
zmiňované kavárny. po návratu jsem zjistila, že se mi tahle jednoduchá
kombinace tolik líbí, že udělám pár fotek. taky z důvodu, že všichni
ještě spali když jsem přišla a já prostě potřebovala něco dělat.
osvědčilo se mi to už několikrát, nepřemýšlet o tom co si člověk
oblíká a prostě na sebe naházet pár zdánlivě nehodících se kousků..
připadám si pak vždycky hrozně pohodlně a tak nějak bezstarostně –
nemusím se neustále kontrolovat jestli mi to pořád ještě sluší,
nebo jestli pořád ještě vypadám jak strašák.. protože jsem se
prostě nezkoumala co na sobě vlastně mám. je to u vás taky tak? jste
jistější když máte vše tip-top do detailu sladěné a načančané nebo je
vám pohodlnějc když se oblíknete v rychlosti bez zbytečných úvah?
black overknee boots, black pants woth big pocket
bought in Thailand, striped tee from GAP, fur scarf, black tanktop (underneath)
from H&M, beanie from H&M
a ano. už jsem zpátky v Šanghaji, ale to vám po
přečtění zápisku asi došlo. je mi zima a to počasí mě vůbec nebaví!
hned bych se vrátila zpátky. zbylé fotky z Thajska nahraju přes
týden, musím počkat až bude březen – abych na Photobucketu
nepřekročila měsíční limit při nahrávání fotek. a hlavně je jich
tolik, že zmenšování a případné úpravy mi zaberou hodně času.
o našem cestování z Krabi na KhaoLak a z KhaoLaku do Bangkoku a nákupech
tam až v příštích článcích.